Don Camillo a tank

29.6.2009

Stařík se zajíkl pláčem a don Camillo při pohledu na jeho zoufalství ztišil hlas. "Běžte domů a nechte mě přemýšlet. Tohle sám nezvládnu." "Jak myslíte." Stařík odešel a don Camillo místo toho, aby si lehl do postele, zůstal vzhůru a přemýšlel, co si má počít s tím zatrachtilým tankem.

Hned po mši se don Camillo vypravil za Pepponem do dílny. Jakmile si ho Peppone všiml, zatvářil se jako člověk, kterého příšerně bolí zuby. "Peppone," začal don Camillo, "nehodil by se ti tank?" Peppone si ho zamračeněn přeměřil: "Jestli je dost těžkej a jestli mi slíbíš, že si lehneš na silnici, než přejedu na druhou stranu, tak jo." "Netuším, jak vypadá," pokračoval klidně don Camillo. "Vím jenom, že je to německý tank, takže je to poctivá práce. Je třeba ho dostat z určitého místa o pár kilometrů dál." Peppone si posunul klobouk do týla: "Pane faráři, vy jste měl dneska divoký sny, viďte?" " Celou noc jsem nespal," odpověděl don Camillo. "Jde o to, jak ho odvézt z domu jednoho chudáka, co kvůli němu nespí. Schoval ten tank u sebe, když mu ho nechali na dvoře prchající Němci. Zatajením tanku chtěl pomoct odboji. Ale po válce se mu zalíbil a nechtělo se mu ho odevzdat úřadům. Teď by se ho potřeboval zbavit a nepřišel za mnou, aby se Bohu svěřil se svými hříchy, ale abych mu konkrétně pomohl. Já se v tancích nevyznám, a jestli mi nepomůžeš ty, jsem v koncích."

kniha: Don Camillo a jeho ovečky
autor: Giovannino Guareschi
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-10874-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému