Evangelium neříká nic o tom, jak se máme stát lepšími

22.3.2013

Kdo myslí jen na sebe, zůstává sám

Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek (Jan 12,24). Toto je klíč k evangeliu, jeho shrnutí. Často ta slova přijímáme neosobně jako obecně platící zákon. Kdo ale touží nést ovoce, měl by být ochoten zemřít. Neodumře-li pšeničné zrno, zůstane samo. Mezi lidmi existuje tolik osamělosti částečně i kvůli neochotě akceptovat pravidlo pšeničného zrna. Bez oběti není skutečného společenství. Kdo myslí jen na sebe, zůstává sám.

Ježíš si přeje, abychom si přestali dělat starosti o sebe

Ježíšova slova o pšeničném zrnku znamenají ovšem mnohem víc než pouhé neosobní pravidlo. Pán v nich hovoří o sobě. On je tím pravým pšeničným zrnem, jež svou smrtí přináší hojnou úrodu. Neprosí nás, abychom změnili postoj k vlastní smrti, ale přeje si, abychom si přestali dělat starosti o sebe a abychom se ponořili do něho, do jeho smrti.

Evangelium nás učí, jak být nablízku Ježíšovi

Pán neříká: Kdybyste byli velkorysejší, obětavější, nesli byste více ovoce a dělali byste větší pokroky na své cestě. Nežádá nás, abychom se starali o svou cestu, ale abychom se s rozhodností vydali po jeho cestě. Evangelium neříká nic o tom, jak se máme stát lepšími, zato nás učí, jak být nablízku Ježíšovi a jak umírat jeho smrtí, abychom žili jeho životem.