Jak jsme mohli uvěřit opaku?

31.3.2022

Narodili jsme se jako milovaní tvorové našeho Stvořitele, Boha lásky. Patříme Bohu i jeden druhému a jsme součástí stvoření. A z tohoto vědomí, uchopeného srdcem, pak má pramenit naše vzájemná láska, kterou si nelze zasloužit ani koupit, protože všechno, čím jsme a co máme, je nezasloužený dar. Jak jsme se mohli nechat přesvědčit o opaku?

Jak došlo k tomu, že jsme slepí vůči vzácné povaze stvoření a lidské křehkosti? Jak to, že jsme zapomněli na Boží dary i na dary druhých lidí? Jak si vysvětlit, že žijeme ve světě, kde se dusí příroda, kde se viry šíří jako požár a rozvracejí naši společnost, kde srdcervoucí chudoba přetrvává po boku nepředstavitelného bohatství a kde se celé národy, jako třeba Rohingové, posílají na smetiště?

Domnívám se, že jsme podlehli mýtu soběstačnosti, který nám našeptává, že země je tady proto, abychom ji mohli drancovat, že ostatní existují proto, aby uspokojovali naše potřeby, že to, co jsme získali, i to, co nám schází, si zasloužíme mít, a že mou odměnou je bohatství, i kdyby to znamenalo odsoudit ostatní k údělu chudoby.

Právě v takových chvílích, kdy cítíme naprostou bezmoc a sami jí nemáme jak uniknout, se můžeme vzpamatovat a postřehneme sobectví kultury, do které jsme ponoření a která popírá to nejlepší v nás. A pokud v takovém okamžiku činíme pokání a obracíme se zpět ke svému Stvořiteli i k sobě navzájem, snad si vzpomeneme na pravdu, kterou nám Bůh vložil do srdce: že patříme jemu a také druhým lidem.

 

Z knížky:

Náhled

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému