12.11.2010

Už léta se snažím lidi kolem sebe učit doprovázení nemocných a umírajících a často mívám pocit, že házím hrách na stěnu. Někteří si zacpou uši a utíkají přede mnou, jakoby jim hořelo za zády. Nejspíš je to tím, že to neumím tak, jako Eric-Emmanuel Schmitt.

Jeho „Oscar a růžová paní“ je originální školou doprovázení, úžasnou školou modlitby a vysokou školou víry, naděje a lásky. Nezveličuji. Tolik moudrosti a humoru pohromadě se hned tak někde nenajde. „Má to všechno v jednom pytlíčku,“ říkáme o dítěti, které hned pláče a hned se zase směje. Něco podobného jsem prožívala já při čtení této knížky s tím, že smích nad slzami převažoval v poměru 99:1, přestože hlavní hrdina, desetiletý Oscar, umírá na leukemii. Jak se tohle mohlo autorovi podařit? Mám pro to jediné vysvětlení. Sám se nechal doprovázet, sám se nechal vést - Duchem svatým. Jsem si tím jistá, protože z jiného zdroje tolik originálních nápadů vypadnout nemohlo.

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• hledáte knihu?
• Novinky KNA