Téměř všichni známe pohlazení tatínka a maminky, když uklidňují dítě. Bůh říká:

„Neboj se. Jsem tady. Miluji tvou nepatrnost, zamiloval jsem se do tvé maličkosti.“
A také: „Neboj se svých hříchů. Mám tě rád. Jsem tady, abych ti odpustil.“

To je Boží milosrdenství. Pán chce na sebe vzít naše slabosti, hříchy, naši únavu. Kolikrát nám to Ježíš dal pocítit:

„Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28).
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku a říká ti: Nestrachuj se, já ti pomohu“ (Iz 41,13).
Dám ti sílu. Dej mi všechno, a já ti odpustím, daruji ti pokoj. To jsou pohlazení Boha, který dává najevo své milosrdenství.

Zatímco my jsme nadmíru nervózní, když se něco nedaří, vyvádíme a jsme netrpěliví, On říká:
Buď klidný. Udělals hloupost, ale neboj se. Já ti odpustím.
To je i smysl žalmu: „Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky“ (Žl 145,8).

Jsme maličcí, ale On nám dal všechno.
Chce od nás jen naši ubohost, naše malosti a hříchy,
aby nás objal a pohladil.

 Z knihy:

Ranní promluvy papeže Františka z Domu sv. Marty jsou pojem. Obsahují silné myšlenky, konkrétní příměry a krátká duchovní povzbuzení, která se člověku dostanou pod kůži. Papež se nebojí žádného tématu. Uvažuje o smrti, hříchu a ďáblu. O korupci, vzájemném pomlouvání i duchu tohoto světa. Úplně nejvíc ale rozjímá o nekonečně milosrdném a milujícím Bohu. Učí nás dívat se na svět s pokorou, milovat druhé s trpělivostí, odpouštět, s radostí sloužit a s nadějí kráčet i temnými dny.
Udělejte každý den jeden malý krůček k velké proměně srdce.