Několik modliteb pro čas adventní a vánoční z nové modlitební knihy A. Grüna

1.12.2011

Ukázka z knihy Moje modlitební kniha Anselma Grüna. Najdete modlitbu Adventní, Na svatého Mikuláše, Na svatou Barboru, V předvánoční čas, O Vánocích, Zachránce, Bůh náš, se zrodil (hymnus z benediktinského antifonálu).

Adventní modlitba
Dobrý Bože, v čase adventu očekáváme příchod tvého Syna. Očekáváme toužebně každým okamžikem, že zaklepe na dveře našeho srdce a že je otevře své lásce. Očekáváme také jeho příchod na konci časů, kdy se všechno naplní jeho spásou. Očekáváme přicházejícího, a přece víme, že už je tu s námi. Prosíme tě, aby k nám Ježíš přišel tak, abychom skutečně došli k sobě samým. Často totiž nebýváme u sebe doma a v myšlenkách se touláme někde docela jinde.
Dej, ať je pro nás tento adventní čas dobou požehnání, ve které se vrátíme do vlastního nitra a začneme prožívat přítomný okamžik. Dej, ať nám čekání na tvého Syna otevře doširoka srdce, aby mohl skutečně vstoupit a přebývat v něm.
Ať se nás dotkne touha po spáse, jež k nám přišla ve tvém Synu a stále k nám touží přicházet.
V tento adventní čas proměň naše závislosti, které nás pořád ještě drží v zajetí, v hlubokou touhu.
Daruj nám jistotu, že v touze po příchodu tvého Syna je on sám již přítomen mezi námi a že plní naše srdce svou láskou.

Na svatého Mikuláše
Milosrdný Bože, daroval jsi nám svatého Mikuláše jako vzor otcovského člověka. Jeho kouzlo přechází staletími až do naší doby, takže i naše děti očekávají příchod Mikuláše, který jim přinese nadílku.
Připomeň nám prostřednictvím svatého Mikuláše, že i v každém z nás je kus otcovského člověka, takového, který umí druhému jistit záda, který se umí o druhého postarat a umožnit mu žít vlastním životem, takového, o kterého se druhý může opřít a u kterého může nalézt jistotu a bezpečí.
Naplň nás otcovským duchem, abychom i my dokázali vyzařovat něco z dobroty svatého Mikuláše a aby se i naším prostřednictvím lidé cítili obdarováni už pouhou naší přítomností.
Dej, ať slavíme svatého Mikuláše jako příklad tvé péče a starostlivosti o nás, jež nám umožňuje navzájem o sebe otcovsky a mateřsky pečovat.

Na svatou Barboru
Dobrý Bože, ve svátek svaté Barbory dáváme do vázy třešňovou větévku, aby nám o Vánocích vykvetla. „Barborka“ je nám znamením naděje, že i uprostřed chladu našeho života nás zahřívá tvá láska a že na nás dovede vykouzlit květy.
Požehnej tento den, abychom v postavě svaté Barbory dokázali vytušit tajemství vlastního života. Stejně jako ona jsme i my „cizinci“. Přicházíme do pozemského života z jiného, božského světa. Tak jako Barbora oblékáme zelený šat. Svěží síla Ducha svatého nás prostupuje tak, aby i v nás všechno rozkvetlo a stalo se zdrojem života pro druhé.
Na svátek svaté Barbory nám daruj naději v to, že se i náš svět rozjasní a rozzáří a že i my, stejně jako ona, vneseme do lidských žalářů naději a důvěru.
V předvánoční čas
Dobrý Bože, Vánoce jsou za dveřmi.
Odveď mého ducha ode všech starostí, které na mě ještě doléhají.
Otevři mé srdce tajemství, jež budeme slavit za několik dní.
Ať tyto svátky neprojdou jen tak kolem mě, jak se to k mé lítosti stalo už tolikrát.
O Vánocích budeš společně se mnou oslavovat nový počátek, protože v ten čas se narodil tvůj Syn z Panny Marie. A tak ti chci odevzdat všechno staré a opotřebované, abys mě od toho osvobodil.
Rád bych ti odevzdal i svou vinu a to všechno, co letos nebylo úplně dobré. Přijmi ode mě všechno, co mě tíží, abych mohl o Vánocích prožívat skutečně nový počátek.
Dej, ať dokážu nově přistupovat k těm, se kterými budu o Vánocích, ale i k těm, s nimiž začnu spolupracovat zase po svátcích.
Naplň všechny lidi, kteří se mnou sdílejí obyčejný život, duchem nového počátku. Také je osvoboď ode všeho, co je tíží, a v narození svého Syna jim ukaž, že nejsou spoutáni minulostí, ale že ty s námi začínáš každý den nanovo, protože tvoje láska v nás vše obnovuje.

O Vánocích
Dobrý Bože, slavíme dnes Vánoce, slavnost našeho vykoupení, slavnost narození tvého Syna. Přišel k nám jako maličké dítě.
Znázornění Betléma či obrazy Panny Marie, která s láskou objímá své novorozeňátko nebo zbožně klečí před Dítětem v jeslích, mě hluboce dojímají. Zjevují mi tvou něžnou lásku. Ta nepřichází s mocí. Je jako maličké dítě, jež beru do náručí a houpám na kolenou. To božské Dítě, jak nám říká dnešní slavnost, neleží jen v jesličkách v betlémské stáji. Odpočívá i v mém srdci.
Dej mi dnes, ať pevně uvěřím a ať také zakusím, že je to božské Dítě opravdu ve mně, ať se mé srdce naplní láskou, neboť ty sám ses v něm narodil.
Protože ses ve mně narodil, poznávám svou důstojnost. Odvažuješ se přijít na svět ve chlévě mého srdce, abys mi v každodenní všednosti života připomínal, že ve mně přebývá tajemství, které mě přesahuje.
Toto tajemství tvé lásky, viditelné v Dítěti v jeslích, přebývá ve mně a je mezi námi. Poskytuje nám domov v nás samých i v našich vzájemných vztazích. Ve svém domě nejsme sami. Ty sám sis zvolil dům našeho života za svůj příbytek. Dej, ať se nanovo zabydlíme ve svém srdci a ve svém domově jako lidé, kterým se dostalo cti stát se místem tvé přítomnosti.

Zachránce, Bůh náš, se zrodil
hymnus z benediktinského antifonálu

Jásot jasný slyš nocí znít:
Zachránce, Bůh náš, se zrodil!
Pán, jejž toužebně čeká svět,
k člověka bídě se sklonil.
Lidem, hleď, z husté noční tmy
svit hvězdy předivně září.
Slávu teď Pána nad pány
chová zde Matka Máří.
Otcovo Světlo ze světla
temnoty naše proniká;
žasni a věř: Bůh v člověka
v bídu jeho se obléká.
Jezu, jen tobě buď chvála,
Bože náš z Panny zrozený,
též Otci, Duchu buď vzdána,
věčně na nebi, na zemi.