Pán na nás ťuká pohlazením

12.12.2020

Jak utěšuje Pán? Něhou. Toto slovo odstraňují neřesti, které nás vzdalují od Pána, neřesti těch, kdo se nechtějí pohnout a jsou vlažní. Něha budí strach. „Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede“ (Iz 40,11). Takto těší Pán: utěšuje laskavostí. Když dítě pláče, maminka ho přece laská, těší a upokojuje. Řekl bych dokonce, že útěcha má být jakýmsi habituálním stavem křesťana.

Existuje niterná útěcha a radost i ve chvíli mučednictví. Habituálním stavem křesťana má být útěcha. To není totéž, co optimismus. Ne! Optimismus je něco jiného. Útěcha je pozitivní základ. Mluví se o pozitivních, prozářených lidech. Křesťanskou pozitivitou, křesťanovou září je útěcha.

Někdo namítne: „Já jsem ale moc velký hříšník.“ Ano, ale co říká evangelium? Že Pán, který utěšuje jako pastýř, když ztratí jednoho ze svých, jde ho hledat, podobně jako onen člověk, který měl sto ovcí, ale šel hledat tu jedinou ztracenou.

Tak to dělá Pán s každým z nás. Já ale pokoj nechci, odporuji pokoji, odporuji útěše... On zůstává u dveří a klepe, abychom otevřeli srdce, nechali se těšit a upokojit. Počíná si přitom vlídně. Ťuká pohlazením.

Z knihy:

365 dní s papežem Františkem

papež František

Ranní promluvy papeže Františka z Domu sv. Marty jsou pojem. Obsahují silné myšlenky, konkrétní příměry a krátká duchovní povzbuzení, která se člověku dostanou pod kůži. Papež se nebojí žádného tématu. Uvažuje o smrti, hříchu a ďáblu. O korupci, vzájemném pomlouvání i duchu tohoto světa. Úplně nejvíc ale rozjímá o nekonečně milosrdném a milujícím Bohu. Učí nás dívat se na svět s pokorou, milovat druhé s trpělivostí, odpouštět, s radostí sloužit a s nadějí kráčet i temnými dny.
Udělejte každý den jeden malý krůček k velké proměně srdce.