Silván z Athosu († 1938): Duch zoufalství a naděje v Kristu

9.10.2006

Jednoho dne na mne zaútočil duch zoufalství; zdálo se mi, že Bůh mne definitivně odvrhnul a že už pro mne není spása. A v duši jsem jasně cítil, jako bych se nacházel blízko věčnému zatracení a Bůh byl ke mně nelítostný a nedosažitelný.

Zůstal jsem ve spárech tohoto ducha asi hodinu, i víc… Je tak děsivý a mučivý, že i vzpomínka na něj nahání hrůzu. Nelze to vydržet dlouho. Pán ale dopustil, aby proti mně duch pekelné zloby rozpoutal válku.
Uplynul nějaký čas. Šel jsem do chrámu na nešpory a zvolal jsem s pohledem upřeným na ikonu Krista Pantokratora: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným!“ A při těchto slovech jsem spatřil na místě obrazu živoucího Krista a milost Ducha svatého mi zaplavila duši i celé tělo. A tak jsem poznal, skrze Ducha svatého, že Ježíš Kristus je Bůh: tato milost mi dala touhu pro Krista i trpět.
Od té chvíle má duše touží po Pánu a nic jiného na zemi ji už nemůže dokonale rozradostnit; jedinou mou radostí je Bůh. On je má radost, On je má síla, On je má naděje, On je všechno mé bohatství…

Pán je nekonečně milosrdný… Ve svých hříších jsem byl horší než prašivý pes, ale hledal jsem Boží odpuštění. A On nejenže mi odpustil, ale dal mi svého svatého Ducha a v Duchu svatém jsem poznal Boha.

Hříšník, který nezná Pána, má strach ze smrti a myslí si, že Pán mu jeho hříchy neodpustí. Ale to se děje, když člověk nezná Pána a neví, jak moc nás On miluje. Kdyby to všichni věděli, nikdo by si nemohl zoufat, protože Pán nám nejen odpouští, ale nesmírně se raduje z obrácení hříšníka. Pán není jako my lidé: je nekonečně mírný, soucitný a dobrý. Když ho člověk pozná, zůstane nad tím stát v úžasu a říká si: Jakého máme Pána!

Poznal jsem, jaké milosrdenství má Pán vůči hříšníkovi. Píšu pravdu před Boží tváří: my všichni hříšníci budeme spaseni a nikdo nebude zatracen, jestliže se obrátí k Pánu. (…)
Pán nás miluje víc, než jsme my schopni milovat sami sebe…
Pán nechce, aby duše propadala malomyslnosti a pochybnostem ohledně své spásy. Poprosí-li kdo o milost, Pán mu dá všechno. Ne protože jsme jí hodni, ale protože Pán je milosrdný a miluje nás.

Má duše tě poznala, Pane, a píšu o milosrdenství, které máš s lidmi. (…)
Ó lidé, má duše touží po tom, abyste poznali Pána a spatřili jeho milosrdenství a slávu. Mám dvaasedmdesát let a brzy zemřu a píšu o milosrdenství Páně, které mi dal poznat skrze svého svatého Ducha. Kéž bych vás mohl všechny vyvést na vysokou horu, abyste z vrcholu zahlédli mírnou a milosrdnou tvář Krista: vaše srdce by se rozjásala!

Autor textu: Silván z Athosu (+1938)
Převzato z: dodatek Čítanka o naději z knihy Kotva naděje od autora Kateřina Lachmanová
Vydalo Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101306-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému