Symeón Nový teolog (byzantský autor 10./11. století, zhruba současník svatého Vojtěcha)

25.10.2010

Symeón Nový teolog (byzantský autor 10./11. století, zhruba současník svatého Vojtěcha)Zvláštní místo má v Symeónově pojetí skrytá modlitba (krypté meleté). Souvisí s tradicí neustálé modlitby či modlitby Ježíšovy, i když přímo tento pojem u Symeóna nenajdeme. V začátcích své duchovní cesty přijal radu, »maličký příkaz« svého duchovního otce Symeóna, který mu půjčil knihu Marka Mnicha (neboli Askety, srov. 20.3.4). Marek byl autorem devíti drobných teologických a duchovních textů.

V knize našel tři důležité impulzy: být pozorný k svému svědomí; začít duchovní život prostým životem podle přikázání a nehledat hned působení Ducha; a třetí se týkal modlitby. »Slepý, který křičí a říká: ,Synu Davidův, smiluj se nade mnou,‘ je ten, kdo se ještě modlí tělesným způsobem a nemá duchovní poznání. Ale slepec, který nabyl zrak a vidí Pána, vyznává ne už syna Davidova, ale Syna Božího a klaní se mu.« Onen maličký příkaz se nejspíš týkal praxe modlitby, kterou mladý Geórgios/Symeón pravidelně každý večer dělal. Modlitbu tvořily žalmy, poklony, opakované Kyrie eleison, slzy, modlitby k Matce Boží. »Jako by byl Pán fyzicky přítomen, padal k jeho neposkvrněným nohám a jako slepec ho prosil o smilování a navrácení zraku pro svou duši.« Tato praxe, jak víme, nakonec nechala vstoupit do jeho života podivuhodné světlo, což je vlastně cíl neustálé modlitby.

V 16. katechezi máme jiný popis modlitby. Symeón začíná modlitbou »Svatý Bože«, vyhrknou mu slzy… a »uchvátila mě božská láska, že jsem nebyl ani schopen slovy vyjádřit radost a jásot, které ve mně byly, padl jsem na zem, a uviděl jsem veliké světlo duchovně zářící nade mnou […] byl jsem jako ve vytržení, a to není všechno, zapomněl jsem i na místo, kde se nacházím, i kdo jsem, a jen jsem křičel: ,Kyrie eleison.‘ Když jsem zas nabyl vědomí, divil jsem se, že to opakuji.« Symeón užíval i jiné krátké opakované formy modlitby, třeba: »Pane, odpusť mně hříšnému.« »Skrytá modlitba« nebo »skrytá aktivita« bývá také chápána jako protipól pouze vnější modlitby či aktivity. Všechny tyto vnější aktivity jsou dobré za předpokladu, »že budou také konány i vaše duchovní a skryté aktivity, s poznáním, moudrostí a rozumem«. Skrytá modlitba, ono maličké přikázání, které rozvinul ve své duchovní zkušenosti a praxi, spočívá ve vroucnosti a slzách; cílem krátkých, v duchu opakovaných modliteb je sjednocení a přátelství s Bohem, život v jeho světle. Nakonec připouští, že ten, kdo žije neustálou modlitbou, vlastně všechny ostatní modlitby v ní zahrnuje a »nemusí už chválit Pána sedmkrát za den«. Ještě dlouho bychom mohli analyzovat Symeónův příspěvek k teologii a praxi modlitby, rozebírat jeho hymny, které jsou vlastně úchvatnými modlitbami. Není však hlubšího porozumění jeho teologii než do takové jednoduché a hluboké modlitby vstoupit. (s. 166n.).

 

kniha: Spiritualita křesťanského mnišství 2. a 3. díl
autor: Václav Ventura
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-BEA0023-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému