Dne 22. února 1943 byli nacistickým soudem v Mnichově odsouzeni k popravě gilotinou tři mladí lidé obvinění z napomáhání nepříteli, přípravy velezrady a rozvracení branné moci. Přesně v den desátého výročí popravy těchto tří mladých bojovníků, kteří byli ve smrti následováni dalšími ze skupiny Bílá růže (Die Weisse Rose), prohlásil tehdejší spolkový prezident Theodor Heuss toto: „Jejich činnost musí být v kontextu tragédie německého národa nahlížena nikoli jako pokus o zvrat poměrů, jenž se nezdařil, nýbrž jako snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině. A proto patří jejich památce náš dík a úcta.“ více

Uvědomovala jsem si, že je lépe hovořit s Bohem než o Bohu, protože do duchovních rozhovorů se plete příliš mnoho sebelásky. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Voda je Boží dar. Bez vody by nebylo života. Voda je zázrak. Za zázraky je třeba děkovat. Voda je na nebi, na zemi i pod zemí. Pára, tekutina i pevný led. Vodu nic na světě nenahradí. Vodu nikdo nezotročí a nemůže sáhnout na její svobodu. Voda si vždy najde skulinku, kudy proteče a prorazí si cestu k moři. Voda v sobě skrývá tajemství očisty a zrození. Právě proto je živel vody pevně svázán se svátostí křtu. více

Zahlédla jsem někde na internetu video s návodem, jak nejrychleji na světě a bez jakékoliv námahy oloupat česnek. Prý nemáme život k tomu, abychom jej trávili otupující domácí dřinou v kuchyni. Prý kdo až dosud nepoužíval oné revoluční, časově úsporné metody, promarnil při loupání česneku spoustu hodin. Všechny tyto hodiny mohly posloužit k opravdovému prožívání. Jak neuvěřitelně revoluční úspora času! více

Byly to tehdy těžké časy pro víru v Boha, ale moje sestry a já jsme žili daleko od neštěstí. Můj domov byl domovem víry, a jak plynul náš život mezi domovem, kostelem a příbuznými, necítili jsme zpočátku žádné závany nepokojů. Po mnoha letech jsme se dozvěděli, že když jsme my děti byly malé, rozhodli se naši rodiče neemigrovat, zůstat na Kubě a chránit víru v pronásledované katolické církvi. více

Jako medik jsem začal pracovat v týmu chirurgů, což uspíšilo moje profesní zrání. Mezi druhým a třetím rokem jsem měl dva nadřízené: Ramóna Romera a Julia Blanca, vynikající odborníky. Společně se zbytkem skupiny nás vzdělávali ve všem, co bylo třeba. více

Rozvažovala jsem, proč jsou lidi tak zvláštní.
Chtějí si číst, ale nečtou si.
Přitom číst se dá všude,
dokonce i na místech,
kde se nedá dělat nic jiného….
více

Výběr z knížky vtipů, anekdot, aforismů, důvtipných hádanek, rčení, přísloví a historek zejména z náboženského prostředí - „V ráji bude veselo“ více

Miserando atque eligendo. „A vyvolil ho skrze milosrdenství“ ‒ toto heslo Bergogliova biskupského svěcení odkazuje na text Mt 9,9. více

Předurčuje nám Bůh naše životní cesty? Předurčuje někomu manžela, manželku, život v klášteře, kněžství, předurčuje někoho k tomu, aby zůstal singl? více

Bůh nás ustavičně vede k tomu podstatnému v životě,
k našemu pokladu v nebi,
který ani mol,
ani rez
nez
ni
čí.
více

Kdokoliv spatřil letět orla nebo se setkal s jeho pohledem, když je na hnízdě, prožil zvláštní pocit respektu vůči jeho majestátnému vzhledu. Lidé odedávna toužili spatřit svět z ptačí perspektivy. A často to také potřebujeme, když se uzavíráme do příliš zúženého prostoru, kde začne převládat ponorková nemoc. více

Stála jsem ve frontě u pokladny v samoobsluze. Nakupovat cestou z práce v pozdním odpoledni nebývá příliš pohodlné. Všude je plno lidí, zboží už bývá přebrané a některé chybí docela. Ani já nebývám už právě čerstvá. Jenže chleba a mléko bylo zapotřebí koupit a domů jsem šla tak pozdě, že všechny malé soukromé krámky už měly zavřeno. více

Na cestě duchovního života a zrání hrají svou roli mimo jiné také obavy a zranění více

Někdy jsme v situacích,
kdy se navzdory vší snaze najít správné rozhodnutí
cítíme bezradní.
více

Cestovala jsem vlakem do Prahy a přes uličku seděla moderní, perfektně upravená maminka s asi pětiletým, na ježka ostříhaným ušatým klukem Radimem. Maminka měla „na hraní“ svůj mobil, který nepustila celou cestu z ruky, kluk neměl na hraní nic a ukrutně se nudil. více

Existují věci, které jsou jednoduše neodpustitelné? Jako křesťan jsem přesvědčen, že neexistuje nic, co by se nedalo odpustit. Tedy nic, co bylo spácháno vůči mně. Nemohu odpustit vrahovi jménem osoby, kterou zabil. Ale mohu pachateli odpustit bolest a ztrátu, kterou vražda blízkého člověka způsobila mně. Neexistuje nic tak neodpustitelného, abychom v sobě živili nenávist a pocity křivdy, místo abychom hledali uzdravující milost odpuštění. více

Je mi milejší církev otlučená, zraněná a špinavá proto, že vyšla do ulic, než církev, která je nemocná svou uzavřeností a pohodlností... více

Bůh ví, že se můžeme mýlit, proto je iluzí čekat, že naše rozhodnutí budou vždy neomylná, respektive že rozhodnutí můžeme učinit, až když budeme mít stoprocentní jistotu. více

- Celý příběh rodiny Petrilových je poutavě popsán v knížce Smrt nemá poslední slovo  
- Manžel Chiary Petrilové Enrico vystoupí v sobotu 19. srpna 2017 v rámci Celostátního setkání mládeže v Olomouci
- Text z knihy: Nehledej (plnou) útěchu u žádného člověka

více

31.7. je svátek svatého Ignáce z Loyoly. Proč se papež Franrtišek ve svém mládí rozhodl pro Tovaryšstvo Ježíšovo - jezuity, které založil před 500 lety svatý Ignác? více

Sebevědomí je základem naší existence. Postoj k sobě samému ovlivňuje to, jak interpretuji své úspěchy či neúspěchy, jak si vykládám jednání ostatních, jak vycházím s ostatními i se sebou, jak jsem šťastný. Žádný vnější úspěch ve světě mi nemůže přinést pokoj a štěstí, pokud nemám pokoj v sobě a nejsem se sebou šťastný. Pravdivost tohoto tvrzení si uvědomujeme pokaždé, když se podíváme na ty, kteří mají všechnu slávu světa, všechno bohatství, popularitu, obdiv, který by si kdo mohl přát – ale nejsou šťastní a mají o sobě nízké mínění. Pravdivost tohoto tvrzení cítíme, když vidíme ty, kteří jsou chudí, trpí různými příkořími a nedostatkem, možná také nemocemi či jsou invalidé – ale stejně jsou šťastní a jsou na sebe hrdí. více

Ježíš nám říká, že ať jsme v jakékoliv situaci, ať jsme se v životě dostali do jakéhokoliv zmatku, vždy nám nabízí spásu. Jediné, co musíme udělat, je otevřít se a přijmout ji. Ježíš nás zve, abychom přišli domů – do domu milujícího Otce. více

Všichni jsme často v situacích nejistoty, dokonce se nám zdá, že procházíme jakousi temnotou, trápí nás velké problémy lidí kolem nás i ve světě, jsme v lidsky neřešitelných situacích. Hledáme Pánovo světlo, modlíme se, ale zdá se nám, že Bůh mlčí… více

Duch svatý není něco, ale někdo: Je to živá božská osoba. Jedno z pokušení naší doby, kdy se tolik mluví o různých energiích, je představovat si Ducha svatého jako pozitivní energii, jako teplo či jiný příjemný pocit, nebo jako pohonnou hmotu křesťanského života. Duch ale není žádný duchovní benzín, ani jen vítr, který občas zaduje do plachet, ani posvátný pták. Evangelisté při Ježíšově křtu jen popsali, že Duch svatý sestupoval na Krista „jako když se snáší holubice“. Jan Křtitel nejspíš viděl něco slovy neuchopitelného, nepopsatelného. více

Duch Svatý činí křesťana „moudrým“. Nikoli však v tom smyslu, že člověk pak má odpověď na všechno, všechno ví, ale v tom smyslu, že „zná“ Boha, ví, jak Bůh jedná, pozná, co je Boží a co nikoli; má moudrost, kterou našim srdcím dává Bůh.... více

"Duchovní alzheimer" - termín, který papež František pronesl směrem k zaměstnancům vatikánské kurie... více

Některá "klíčová slova", která vyjadřují život a poslání papeže Františka... více

Před několika měsíci viděl zemřít jednoho svého kolegu, za bílého dne ho zastřelili před komisařstvím jako králíka. „Byl jsem znechucený, srdce mi svírala nenávist…“ „Jednou večer jsem se koukal, co dávají v televizi, když mě upoutal obličej jakéhosi vousatého chlapíka. Byl to italský františkán, nějaký Padre Pio. Ten chlapík úplně svítil. Dokoukal jsem reportáž až do konce. A to nejsem žádná svíčková bába. Tenhle Padre Pio mě oslovil. Po několika týdnech jsem byl pověřen, abych dohlížel na distribuci jídla před fraternitou svatého Kryšpína. Seznámil jsem se s františkány: měli na sobě totéž, co ten italský kapucín! Dozvěděl jsem se, že jejich útulek se jmenuje Padre Pio! To je zvláštní náhoda, že?“ více

Dívenka nakrčila čelo, chvíli se zamyslela a zeptala se Bernarda:
„Jsi Ježíš?“
Bernard vybuchl hurónským smíchem. Skupina žáků s úžasem zírala na rozesmátého obra. Ten se naklonil k holčičce a řekl:
„Ne, nejsem Ježíš. Ale pracuju pro něj...“
Tekichah se vrátila k učiteli a hlásila, co zjistila:
„Ten velký vousáč je podobný Ježíši, ale není to on. Jen pro něj dělá.“
více

Prolistoval jsem celý kalendář tam i zpátky. Během liturgického roku si připomínáme celé zástupy světců, ale na jednoho se zapomnělo. Lotr po pravici, první křesťanský světec, se do kalendáře nevešel. I po smrti je ten chlápek jen na obtíž, a proto žádný svátek nebude! Je to ale jediný světec, kterého kanonizoval sám Kristus: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji. více

François Mauriac napsal, že když Jidáš z večeřadla odešel, apoštolům „se tam hned začalo lépe dýchat“.
Já si to ale nemyslím.
Mám za to, že v srdci každého z nich zůstala bolestná výčitka, která je nikdy nepřestala trápit:
více

Každý z apoštolů si při poslední večeři uvědomuje, kolikrát už selhal a že by byl schopen zradit ne jednou, ale třeba stokrát. „Jsem to snad já, Pane?“ Ano, jsem to já. Mé srdce zradilo už mnohokrát. Jidáš je promítací plátno pro všechny moje zrady. více

Kdyby se všechny texty, které lepší i horší autoři z celého světa věnovali Ježíšovu zrádci, shromáždily do jednoho svazku, zjistili bychom, že tak obsáhlý „soudní spis“ žádný jiný zločinec nikdy neměl. V žádném jazyce neexistuje hanlivý přívlastek, jehož by se Jidášovi ještě nedostalo. Popravdě řečeno mě to, co o Jidášovi napsali slavní spisovatelé, ani moc nezajímá. Když jejich knihy, v nichž je Jidáš obviňován ze všech stran, odložím, mohu si přece místo nich kdykoli otevřít evangelium. V něm se dočítám, že ve chvíli, kdy Jidáš svou zradu jedním z nejupřímnějších projevů lásky – polibkem – dovršoval, našel pro něj Ježíš ve slovníku svého srdce jediné jméno: „Příteli!“ A to mi stačí. více

Často slýcháváme, že modlitba je centrem duchovního života, že je duší života křesťana, jeho vztahu s Bohem. Modlitba je nám doporučována jako nutnost a základní potřeba duchovního růstu. Je komunikací a setkáním, ale i odevzdáním se v Boží přítomnosti. Modlitbě se učíme a máme s ní problémy, modlíme se málo či špatně. Čím byla modlitba pro Ježíše? Jak se v Ježíšově modlitbě odráží židovská tradice jeho doby? více

Kdo se chce rozhodovat vědomě křesťansky, měl by své otázky nejen vnímat a přemýšlet o nich, nýbrž je i zahrnovat do modlitby, to jest vyprávět o nich Bohu v časech ztišení. Bohu nic nemůžeme ani nemusíme namlouvat. Měli bychom mu zcela upřímně předkládat svá nejniternější, nejintimnější hnutí, i ta, která nás samotné rozčilují či zahanbují. více

Mnohotvárný svět je podobný trhu s tisíci možnostmi.
Svádí nás reklama a média.
Slibují nám nekonečné štěstí.
Reklama využívá naši touhu po všem,
která je vložena do srdce každého člověka. více

„Potřebuju lásku,“ řekla.
Ta slova zněla jako výkřik
a hluboce mě zasáhla.
více

Ignác z Loyoly (1491 -1556) rozvinul duchovní pedagogiku, která má mimo jiné napomoci k tomu, abychom se dokázali rozhodovat. Ignácova doba byla pro Evropu časem přelomu. Mluví se o začátku novověku. Už koncem středověku pokročila technika a hospodářství do té míry, že se lidé stali pohyblivějšími. Více se cestovalo a komunikovalo s jinými kulturami, objevem Nového světa se otevřely neznámé a ohromující obzory. Křesťanská Evropa není celý svět, jak se doposud věřilo. Existují i jiné světy, zčásti dokonce kulturně na vyšší úrovni. Obraz, který si „starý svět“ o sobě maloval, se otřásl a probudila se zvědavost. Svět, jaký lidé znali, se dal do pohybu. Malé i velké konstanty se začaly neustále měnit, bylo co objevovat nového. Jednotlivec se musel neustále přizpůsobovat a přiučovat, zorientovávat se a rozhodovat. více

Se svou stížností, že manžel to s prací přehání, není tato žena sama. „Ty tu vůbec nejsi.“ „U tebe je na prvním místě tvoje práce, tvoje papíry, tvůj podnik, a rodina přijde až po nich.“ „Vůbec nevidíš, jak děti rostou.“ „Mám dojem, že se se mnou otravuješ.“ A podobně. více

Moje vlastní jesličky
mi už nějakou dobu
dělají těžkou hlavu.
Něco je špatně.
Je tu nějaká závada
a mně se nedaří zjistit,
v čem spočívá.
více

„Hledej Pána v jeslích, hledej ho tam, kde ho nikdo nehledá, v těch, kdo jsou chudí, prostí a nepatrní. Nehledej ho v třpytu světel velkoměst, nehledej ho v tom, co je pouhé zdání. více

„Vždy jsme vystaveni nebezpečí umělého života v laboratoři,“ řekl papež František. Dále zdůraznil, že křesťanská víra není nějakou malou zkouškou, ani souborem abstraktních norem. „Naše víra není laboratorní, nýbrž putující, dějinná víra,“ vysvětlil papež. „Bůh se zjevil v dějinách, nikoli jako příručka abstraktních pravd. Obávám se teortizujících "laboratoří" víry, protože v laboratoři se problémy vezmou, ochočí a nalakují mimo svůj kontext.“ více

Z rozhovoru s želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským. více

Za matkou Makrínou jednou přišla mladá žena, která jí řekla, že před ní leží těžké rozhodnutí, které ale nemůže udělat, protože je celá ochromená strachem. Má strach, že udělá špatnou věc, zklame lidi nebo jim ublíží a zklame i Boha. Požádala svého kněze i svou matku a přátele o radu, ale zdá se, že všechno, co řekli, dělá její rozhodnutí ještě těžší. více

Víra a city jsou dvě různé věci.
V Božím slově nikde nenajdeme místo,
kde by Ježíš říkal: ‘Svými city budete spaseni’
nebo ‘Svými city budete uzdraveni’.
Ale chválil lidi za jejich víru.
více

Někdy v sedmnácti letech jsem se poprvé dostal k Bibli. Jako samouk. Ani nevím, jak jsem k tomu přišel, asi Božím řízením, co já vím. V podstatě od malička mi šlo o pravdu. Stále jsem ji někde hledal. Pátral jsem po smyslu života a objevil jsem přitom evangelium. Jednou jsem si otevřel kapitolu svatého Jana a zasáhlo mě to. Od té doby jsem se k tomu pořád a pořád vracel. Celé mé evangelijní zkoumání trvalo šest let, teprve pak jsem akceptoval, že Ježíš je Boží syn. Byl to verš z 8. kapitoly: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě.“ více

Co říká duch tohoto světa o matce Tereze?
"Ach! Matka Tereza byla krásná žena,
která udělala mnoho dobrého pro druhé."
Co duch tohoto světa ale nikdy neřekne? více

Toto dílo otce Josephfa Langforda není v našem prostředí první knihou o světově známé misionářce Matce Tereze z Kalkaty, dnes už svaté. Například jiná kniha otce Langforda Matka Tereza a Panna Maria (vyšla též v Karmelitánském nakladatelství) je stručným uvedením do mariánské spirituality ve světle zjevení v Guadalupe. Překvapení, s jakým bylo přijato publikování korespondence a zápisků světice v modře proužkovaném bílém sárí, se týkalo jejího osobního duchovního života (v českém překladu Pojď, buď mým světlem). Za její radostí zářící vrásčitou tváří se po celá desetiletí skrývala temnota duchovní noci. Odvažuji se však vyslovit přesvědčení, že Skrytý oheň Matky Terezy je v mnohém ohledu kniha jedinečná a potřebná. více

Často myslím na Matku Terezu,
která říkala, že vše, co uděláme pro ostatní,
je jen kapkou vody v oceánu,
ale když to neuděláme,
ta kapka bude v oceánu chybět ...
... navždy.
více