V září 1946 byla Matka Tereza, tehdy šestatřicetiletá, poslána na každoroční duchovní obnovu a nezbytný odpočinek do loretánského konventu v Dárdžilingu, městě schouleném v předhůří Himalájí asi čtyři sta mil severně od Kalkaty. Během cesty vlakem, v úterý 10. září 1946, se jí dostalo rozhodujícího mystického setkání s Kristem. více

„Ježíš? To je pro mě stejná figurka jako třeba Večerníček,“ prohlásila jistá mladá žena. „Pouhý výmysl.“ Z její tváře se dalo dále vyčíst: Všichni, kteří věří na tohoto vybájeného Ježíše, jsou ubožáci. Rozumní lidé přece nevěří na skřítky a na další pohádkové bytosti. Proč by tedy měli věřit na Ježíše nebo na Boha? Tím pro ni byla celá věc vyřízena. Ta žena tím dokonale zapadá do současného trendu. více

Jak nádherné bylo jezero za soumraku! Když nejsilnější proud emocí odezněl, zůstal Petr dál u jezera a vychutnával klid, který ho ovanul jako lehký svěží větřík od jezera, za odměnu laskající na břehu rybáře po každodenní práci. více

Máte někoho, kdo o vás všechno ví? Člověka, kterého znáte už odnepaměti, kterému jste se už se vším svěřili, před kterým si můžete vylít srdce, kterému můžete naprosto a ve všem důvěřovat? Máte takového spojence? více

Mnoho lidí se domnívá, že se spiritualita a práce vylučují. Myslí si, že ti, kdo hodně pracují, nemohou být duchovní, a naopak, duchovní lidé prý pracují méně. Staří mniši viděli souvislost spirituality a práce jinak: práce, která nám jde od ruky a přináší ovoce, je poznávacím znamením duchovního člověka. Svatý Benedikt rozuměl jednotě obou pólů tak, že modlitba a práce vyžadují stejný vnitřní postoj: ve výsledku jde o osvobození od vlastního ega. více

Sto let uplyne letos od narození básníka Václava Renče (1911–1973) a mohlo by se předpokládat, že čtyřicet let od jeho smrti je dílo tohoto mnohostranného a mimořádně pracovitého a plodného umělce obecně přístupné. V důsledku jeho životních osudů (dlouholeté věznění po vykonstruovaném politickém procesu, zákaz publikování) a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes básník v širším čtenářském povědomí těch, kdo nepozbyli zcela zájem o tvorbu katolické inspirace, známý většinou jako autor velkých mariánských skladeb (zejména Popelka Nazaretská), které svou formou, melodičností, záměrnou přehledností epické linie, byly psány a memorovány ve vězení s intencí útěchy spoluvězňů a došly obliby i u těch, u nichž se nedal předpokládat předběžný vztah k poezii. Sama tato skutečnost je v dějinách české literatury dost výjimečná. více

Jsem vděčný otci Mauru Leporimu nejen za to, co v této knize napsal, ale také za to, jak to napsal. Při četbě jsem si znovu ověřil, jaký div představuje dobře napsaný text: uvádí nás do vyprávěných skutečností – v tomto případě do životního příběhu Šimona zvaného Petr –, můžeme jej svýma očima vidět a prožít ve svém srdci, jako bychom mu byli sami přítomni. více

Báseň Václava Renče ze sbírky Přesýpací hodiny. Václav Renč je mezi svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské. Ve své poslední lyrické sbírce Přesýpací hodiny se však představil jako autor srozumitelné spirituální lyriky. více

Pokud Kongregace pro šíření víry potřebovala oživení, nové lidi a nový směr k tomu, aby se vypořádala s problémy doby po první světové válce, bylo totéž stejně důležité pro Posvátnou kongregaci Svatého oficia, hned po papeži nejvyššího arbitra ve věcech víry a morálky a přímou nástupkyni inkvizice, jež v roce 1938 čelila větším výzvám než kdykoli předtím ve své historii. Rozvoj rozhlasu, rozsáhlá produkce knih, novin a časopisů pro stále vzdělanější společnost, „moderní názory“ na sexuální otázky, rozvody a vlastně všechna tato témata se střetávala s učením církve, které Svaté oficium (název instituce byl v roce 1966 změněn na Kongregaci pro nauku víry) bránilo. více

Edita Steinová byla ženou modlitby. Měla zvláštní povolání k tiché modlitbě, k tichému rozhovoru s Bohem, a právě to ji přivedlo na Karmel a skrze ně Boha nově a hlouběji poznala. V roce 1941, osm let po vstupu do řádu, napsala Wege der Gotteserkenntnis (Cesty k poznání Boha). Už samotný název ukazuje, že touha jejího srdce nijak nezeslábla. více

Edita se na manželství dívala realisticky, ale věděla, že mnoho mladých lidí má o této oblasti hodně iluzí a naivních představ. Když na jedné přednášce v Mnichově mluvila k mladým učitelkám, muselo pro ni být zábavné sledovat výrazy jejich tváří. Mladé dívky těšící se na šťastný rodinný život, najednou uslyšely: „Jsem přesvědčena, že součástí i těch „nejšťastnějších“ manželství je jistá míra mučednictví a že je to spíše pravidlem než výjimkou.“ více

Už jste někdy viděli špačky na poli? Stačí, aby vzlétl jeden nebo dva ptáci, a celé hejno se vznese za nimi. Také spousta dalších zvířat se chová stádně, například Rabelaisovy ovce. Při plavbě na moři koupí jeho hrdina Panurgos od obchodníka ovci a hodí ji do moře. Zbytek stáda, který zůstal majetkem obchodníka, se vrhne za ní spolu s majitelem zavěšeným na posledním zvířeti a všichni se utopí. více

Tato kniha obsahuje rozjímání o evangelijních blahoslavenstvích, jež jsem v přítomnosti papeže Benedikta XVI. předložil Papežskému domu v době adventní r. 2006 a postní r. 2007. více

Proč bychom si však měli koupit a hlavně přečíst právě tuto knížku? Protože otec Raniero Cantalamessa, jehož prostý a uchvacující způsob kázání si již získal veliké množství příznivců, dokáže nabídnout krátké úvahy, které nejsou odtržené od života a které zároveň ponechávají prostor pro tajemství, pro půvab nového, opravdovějšího, a tudíž krásnějšího života. více

Pokud je pravda – jak ujišťuje velký teolog Hans Urs von Balthasar – že v církvi není člověk, jenž by nemohl být Karmelu za něco vděčný, pak je kniha otce Antonia M. Sicariho určena nejen velké karmelitánské rodině, ale i každému věřícímu, který si chce přečíst vyprávění o Božích zázracích v lidství světců. více

Na světě může být tolik otázek... a myslím, že by se těžko našla otázka, kterou by ještě nevyslovilo nějaké dítě. Můj čtyřletý vnuk se mne už ptal na tolik věcí..., většinu otázek, a těch nejnesmyslnějších zvlášť, už pravděpodobně spotřeboval. A přesto se stále najdou takové, kterými mne překvapí. více

Milí mladí přátelé! Dnes vám doporučuji k četbě zcela mimořádnou knihu. Mimořádnou svým obsahem i způsobem, jakým spatřila světlo světa. Rád bych vás seznámil s tím, jak byla vytvořena, protože tak hned vyjde najevo, čím je tato kniha tak zvláštní. více

Jako dítě jsem neměl příliš rád květiny. Jako kluk jsem je považoval za spíše ženskou záležitost. Proto jít si s kytkou pro vysvědčení mi vždy působilo hotové utrpení. I později, když jsem začal nosit kytky některým dívkám, jsem si v duchu říkal, proč nemají raději salám, knihu, nebo prostě něco užitečného… více

Jaká (jaký) jsi za svobodna, taková (takový) budeš v manželství. Jen to kladné v tvém životě bude kladnější a to záporné výrazněji negativní. (Josh McDowell) více

Dva výkřiky a dvě bytosti si padly do náručí. Bezděčný, instinktivní pohyb, který nebylo možno předvídat, který by nic nemohlo zadržet. První se vzchopil muž, ačkoli bychom čekali pravý opak. „Slečno,“ zakoktal a vymanil se z objetí, „odpusťte mi to. Vidíte, že jsem se dočista zbláznil.“ „Pak jsem se zbláznila i já,“ odpověděla Klotylda a spustila lehýnce ruce podél těla. „Ne, nezbláznili jsme se ani jeden ani druhý a zbytečně se omlouváme. Objali jsme se jako dva velmi nešťastní přátelé, to je všecko… více

Ilustrátorku Markétu Laštuvkovou znají čtenáři už z několika knih vydaných Karmelitánským nakladatelstvím. Tato akademická malířka, která se věnuje ilustracím dětských knih i poezie, malbě i grafice. více

Jednou jsem se svými dvěma dětmi zakotvil v občerstvení McDonald’s. Po nasycení jsem popíjel Café latte a děti dováděly v dětském koutku. Tu jsem si všiml, že na mou dvouletou dceru Terezku doráží nějaký cizí kluk, asi čtyřletý. Hned jsem však nezakročil, aby se dcerka postupně otrkávala životem. Nicméně jsem si přisedl blíže, abych v případě nouze nejvyšší mohl provést záchranný výsadek. více

Křesťanský čas se liší od jakéhokoli jiného času tím, že je bytostně poznamenán časem Ježíšovým. V křesťanském čase nadále trvá čas Kristův: ovšem nikoli tak, že by byl křesťanský čas s Pánovým naprosto totožný, neboť v jeho čase je cosi neopakovatelného a charakteristického pouze pro něho, ovšem právě jeho čas dodává času křesťanskému specifický rys. Chceme-li jako křesťané vědět, jakým způsobem přistupovat k času, měli bychom zaměřit pozornost na Ježíše a podívat se, jak on žil v čase. více

Oblíbený autor Karmelitánského nakladatelství zahajuje stovkou svých „minutových“ zamyšlení novou knižní řadu „Na minutu s ...“. V této publikaci si v myšlenkových „jednohubkách“ všímá nejrůznějších stránek lidského života. Nabízená zamyšlení je třeba nechat – podobně jako jednohubky na jazyku – volně rozplynout v našich vlastních úvahách. více

Velkým přínosem dnešní moderní doby s vyspělou technikou je skutečnost, že sport už není výsadou pouze oněch fyzicky zdatných, odvážných, houževnatých a, v duchu Fügnerova hesla „Ni zisk ni slávu“, nezištných borců. Dnes dík vyspělé technice může sportovat kde kdo. Stačí sednout si před televizní obrazovku. více

Humor nesmí chybět. Vybíráme vtipy o mniších, jak je v knize Abba, proč nosíš tak těsné sandály? zpracoval R. Kern. více

Mezi lidmi je rozšířeno zbožné mínění, že hvězda, která vedla krále z Východu, se znovu rozzáří s blížící se dvanáctou svatou nocí a bude putovat nad příbytky lidí. Toto poselství nebes prý mohou pozorovat jen vyvolení. A přesto kdysi vazač košťat v jedné zapadlé vesnici spatřil hvězdu přejít nad svou chýší. Odehrálo se to tak... více

Deset let poté, co Katolická dogmatika vyšla poprvé, se ke čtenářům dostává její sedmé vydání s aktualizovaným přehledem literatury. Oproti široce rozšířenému mínění si reflektovaná víra stále nachází cestu k dnešnímu člověku. Současný člověk je v duchu a ve svobodě stále oním „posluchačem slova“ a adresátem svobodného Božího jednání v dějinách. více

Kam jsem se v poslední době hnula, tam se probíralo pět jazyků lásky. Je to nějaká móda. Pěkná a zajímavá móda. Dost praktická, řekla bych. Tuhle jsem zase seděla na nějakém dýchánku a jedna z přítomných dam horlila pro jazyky lásky. více

Onehdy za mnou přišla moje dcera Anička se zvídavým dotazem. „Mami, co je to bezpodmínečná důvěra?“ „Kdes to vzala?“ podivila jsem se já. „Ále, čtu teď dopis Římanům. Tak co to teda je?“ „No bezpodmínečná znamená, že si nedáváš žádné podmínky, že důvěřuješ vždycky, i když nerozumíš nebo se ti to zdá divné, prostě vždycky.“ Zdálo se, že to chápe, a další otázka na sebe nedala dlouho čekat: „Aha, a je to důležitý?“ To je typická moje dcera. Žádné zbytečnosti v hlavě nedržet. „No jasně. To je to nejdůležitější, co v životě potřebuješ mít: bezpodmínečnou důvěru k Bohu.“ Anička spokojeně odešla do svého pokoje a já jsem se zase vrátila ke své původní práci, ke škrábání brambor. Ale ta otázka mi nedávala klid. více

Únavný den. Spousta lidí, mnoho povyku, přemíra pokynů, žádostí a příkazů. Každý, koho jsem dneska potkala, ode mne něco chtěl. Cítím se úplně prázdná, spotřebovaná, vyčerpaná. Až přijdu domů, nic jiného mne nečeká. Zase nastane kolotoč pokynů, žádostí a příkazů. Můj čas nepatří mně. Patří mému zaměstnavateli a mé rodině. více

Když se zadíváme na vánoční liturgii církve, může nám připadat jako vzácná látka, která je utkána z rozmanitých vláken: z vláken Starého zákona, žalmů a proroků, listů Pavlových a konečně z různých barevných odstínů tří evangelistů – Matouše, Lukáše a Jana. Dva z nich, Lukáš a Jan, však tvoří vlastní dvojzvuk, na kterém stojí a ve kterém tkví vánoční víra církve. Kdybychom některého z nich odstranili, bylo by narušeno samo vánoční tajemství. Lukáš, který ve svém podání více vychází z toho, jak o všem rozjímala a ve svém srdci uchovávala Maria, nám ve své zprávě umožňuje rozpoznat lidskou blízkost, mateřské teplo a srdečnost, s níž Matka Páně prožila události svaté noci. více

Vážení čtenáři, dostáváte do rukou překlad sedmého vydání vysokoškolské učebnice dogmatiky německého teologa a řezenského biskupa Gerharda Ludwiga Müllera, žáka profesora teologie a mohučského biskupa kardinála Karla Lehmanna, který po dvě desetiletí předsedal Německé biskupské konferenci. více

Už léta se snažím lidi kolem sebe učit doprovázení nemocných a umírajících a často mívám pocit, že házím hrách na stěnu. Někteří si zacpou uši a utíkají přede mnou, jakoby jim hořelo za zády. Nejspíš je to tím, že to neumím tak, jako Eric-Emmanuel Schmitt. více

Bylo jednou jedno dítě, které pozorovalo dědečka při psaní dopisu. V jednom okamžiku se ho zeptalo: „Dědečku, sepisuješ příběhy, které jsme spolu prožili? Není to náhodou vyprávění o mně?“ více

Toto je příběh hledajícího muže. Hledající je někdo, kdo hledá. Není to nutně ten, kdo nachází. Ani to není někdo, kdo ví, co hledá. Je to jednoduše člověk, pro něhož je život hledáním. více

Narozdíl od egyptských anachórétských zkušeností duchovního zápasu, který se odehrává v samotě pouště a má podobu přímých ataků mnicha zlem, je martinovský způsob zápasu zasazen do konkrétního každodenního života. Zápasy se neodehrávají na nehostinné poušti, ale ve městech a venkovských osídleních, mezi všemi skupinami lidí gallské společnosti. více

Zvláštní místo má v Symeónově pojetí skrytá modlitba (krypté meleté). Souvisí s tradicí neustálé modlitby či modlitby Ježíšovy, i když přímo tento pojem u Symeóna nenajdeme. V začátcích své duchovní cesty přijal radu, »maličký příkaz« svého duchovního otce Symeóna, který mu půjčil knihu Marka Mnicha (neboli Askety, srov. 20.3.4). Marek byl autorem devíti drobných teologických a duchovních textů. více

Úvaha Hanse Maiera Nastává hodina laiků? (Perspektivy 7/2001) srozumitelně charakterizuje dělbu práce mezi kleriky a laiky v církvi v nesnadné situaci dnešního světa. Sugestivní vliv sekularizovaného prostředí vnáší nejistotu do myslí a srdcí mnohých věřících a působí rozpaky nad věkovitou církevní praxí. více

Po přečtení knihy Sonji Bachlové Příběhy nejen pro nemocné jsem zatoužila poznat autorku osobně a strávit s ní aspoň pár chvil. Jsem si jistá, že bychom si i přes můj jazykový handicap (německy se nedomluvím), výborně porozuměly. Určitě víc než s jejími kolegy novináři, kteří čas od času, většinou v okurkové sezoně, obcházejí hospice a dožadují se příběhů, protože potřebují časopis něčím „vycpat“ a příběhy čtenáře oslovují nejvíce. více

Nedávno jsem četla v novinách pod titulkem Soud vznáší žalobu proti Bohu prapodivnou noticku. Jistý soudní dvůr v Rumunsku zamítl žalobu muže, který hodlal žalovat Boha kvůli „podvodu, zklamání důvěry a korupci“. Státní zástupce odůvodnil své rozhodnutí tím, že Bůh „není právnická osoba“, a tedy „nemá adresu“. více

Uctívání andělů bylo aktuální všude a v každé době, v naší epoše je však naléhavé ještě z jednoho důvodu. Nevystavuje snad rozvoj dopravních prostředků a horečnaté opojení z rychlosti, které je dnešním lidem vlastní, nás všechny daleko většímu nebezpečí, jež zase následně vyvolává potřebu zvýšené ochrany? A nejsou snad andělé stvořeni k tomu, aby člověka chránili? více

V klidných hodinkách mi občas vytane před očima tvář mého osmaosmdesátiletého strýčka, kterého jsem navštívila krátce před smrtí. Ležel v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Bylo to nutné, když se ke zlomenině kyčelního krčku přidal ještě těžký zápal plic. Jeho stav se kriticky zhoršoval a už jen s velikou námahou dýchal. Ještě větší problémy mu dělalo mluvení. Pohled starého muže se upíral kamsi do dálky. Hleděl z okna na zářivou modrou oblohu. Neodtrhl od ní pohled, ani když s námi mluvil. „Jak se ti daří?“ zeptala jsem se. Jeho odpověď mě trochu zaskočila: „Vlastně jsem celkem v pořádku!“ více

Petr Příhoda (1939) je původním povoláním psychiatr. Od roku 1992 přednáší lékařskou etiku na UK. Je externím komentátorem Českého rozhlasu 6 a redaktorem Perspektiv (přílohy Katolického týdeníku) a pravidelně publikuje i na stránkách Katolického týdeníku v rubrice komentáře. více

Každý den se znovu, a to v nejrůznějších souvislostech, objevuje otázka: Co je opravdu milosrdenství? Kde leží hranice mezi milosrdenstvím, lehkomyslností a bezprávím? Není někdy přísnost milosrdnější než chování, které vše nechává plavat („everything goes“)? více

Muž přišel do lomu, kde pracoval. Spatřil spoustu lidí, jak nosí kusy kamene. Všichni dělali to samé, ale každý jiným způsobem. více

Vyhraněné mystické zaměření Jana Pavla II. nacházelo plný výraz ve způsobu, jakým prožíval a vnímal utrpení. Utrpení chápal jako určitou formu dostiučinění i jako sebedarování ve prospěch lidstva. Právě o tom také vypovídají slova, která pronesl u příležitosti své operace v roce 1996: „V těchto dnech mé nemoci mám příležitost ještě hlouběji porozumět hodnotě služby, kterou mi Pán v církvi svěřil jakožto knězi, jakožto biskupovi, jakožto nástupci svatého Petra. Její součástí je rovněž dar utrpení.“ Již o dva roky dříve, přesně 25. května 1994, kdy se vrátil do Vatikánu poté, co byl hospitalizován kvůli zlomenině stehenní kosti, napsal o svém utrpení toto: „Chci poděkovat za tento dar. Pochopil jsem, že je to nezbytný dar. Papež musel být vzdálen od tohoto okna po čtyři týdny. Musel i letos projít utrpením podobně, jako jím procházel před třinácti lety.“ více

Jeho zbožná láska k Panně Marii ještě vzrostla, když vyšlo najevo, že třetí fatimské tajemství se vztahovalo na zmíněný atentát v roce 1981. Podle vyjádření svědků, kteří mu byli nablízku, Jan Pavel II. dával tuto dramatickou událost do souvislosti se zjevením Královny Míru v Medžugorji v bývalé Jugoslávii, které začalo na konci června téhož roku. Jako potvrzení této skutečnosti slouží dále pro toho, kdo věří, poselství Panny Marie z 25. srpna 1994. V těchto dnech se připravovala pastorační cesta Jana Pavla II. do Chorvatska, která se měla uskutečnit ve dnech 10.-11. září téhož roku. V poselství se říká: „Drahé děti, dnes jsem s vámi sjednocena v modlitbě obzvláštním způsobem. Modlím se za dar pobytu svého milovaného syna ve vaší vlasti. Modlete se, děti, za zdraví mého nejvíce milovaného syna, který trpí, já jsem si ho ale vybrala právě pro tyto časy.“ více

Dne 16. srpna 1948 začala sestra Terezie uskutečňovat to, co po ní chtěl její Pán. Neměla střechu nad hlavou, byla vybavena jediným bílým sárí, do jakého se oblékají ty nejchudší ženy v Bengálsku. Když opustila Entally a svou původní kongregaci, bylo jí osmatřicet. V kapse měla pět rupií, ale její srdce bylo plné nezdolné víry. více

Nestává se každý den, že by vám zavolala jedna z nejznámějších žen světa. Mně se to přihodilo v roce 1990, kdy jsem pracoval jako zpravodaj katolického týdeníku The Universe, který měl tehdy sídlo kousek od Farringdon Road v Londýně. Tou dobou se v parlamentu projednávala úprava interrupčního zákona z roku 1967 a vypadalo to, že časová hranice pro provádění potratů se pro většinu interrupcí sníží z dvaceti osmi týdnů na dvacet čtyři. Chtěl jsem zapůsobit na vydavatele, takže jsem zatelefonoval na ústředí Misionářek lásky v Kalkatě a požádal jsem, abych mohl mluvit s Matkou Terezou a získat její komentář... více