Advent je vstupní branou do vánoční svatyně

29.11.2012

Advent je vstupní branou, jíž musíme projít, abychom vešli do vánoční svatyně. Po stranách brány stojí dvě postavy, jež svatyni střeží a ptají se nás, proč chceme vstoupit; zároveň nás poučují, jak to máme udělat.

V době adventní se možná těšíme na všechno pěkné, co zažijeme během vánočních svátků: náladu, společenství, idylu u jesliček. Adventní čas však není určen jen k čekání na tyto příjemné zážitky. Máme očekávat hlavně na toho, kdo se nám dokáže přiblížit ještě víc než my sami sobě.

Církev poukazuje v adventní době na dvě postavy, které nás – každá svým způsobem – učí, jak je třeba čekat. Advent je vstupní branou, jíž musíme projít, abychom vešli do vánoční svatyně. Po stranách brány stojí dvě postavy, jež svatyni střeží a ptají se nás, proč chceme vstoupit; zároveň nás poučují, jak to máme udělat.

Obě postavy nad portálem se od sebe velice liší. Jedna je veliká a silná – muž oděný do pláště z velbloudí srsti. Přes svou velikost si ale nepřeje být ničím jiným než hlasem volajícího na poušti: „Vyrovnejte cesty Pánu.“

Druhá postava je bezmocná žena, která čeká dítě. Nic neříká, mlčí, pozorně soustředěná na to, co se děje v jejím těle. Jediné, co tiše šeptá, je: Jsem služebnice Páně.

Obě tyto postavy vědí, na koho čekají. Nevyhlížejí lepší časy ani na zábavné a vánoční náladou prodchnuté události. Čekají na Boha a vědí, že jsou-li připraveni ho přijmout, nic nemůže zabránit jeho příchodu.

Víme-li i my, na koho čekáme a jsme-li si jisti jeho příchodem, prožíváme advent správným způsobem.