Hospodářství a finance jsou nástroje

21.7.2009

Církev vždy zastávala názor, že ekonomickou činnost nelze považovat za něco antisociálního. Trh sám o sobě není, a tedy ani nemá být, místem, kde se projevuje převaha silnějšího nad slabším. Společnost se nemá před trhem chránit, jako kdyby jeho rozvoj vedl ipso facto k ničení opravdu lidských vztahů.

Je zajisté pravdou, že trh může nabrat špatný směr – ne však proto, že je to v jeho povaze, ale proto, že jej může tímto směrem zavést určitá ideologie. Nesmí se totiž zapomínat na to, že trh neexistuje v čisté podobě. Svých forem nabývá na základě kulturních daností, které určují charakter jeho směřování.

Hospodářství a finance jsou nástroje a jako takové mohou být využívány špatně, pakliže ten, kdo je spravuje, sleduje pouze sobecké cíle. Takto se mohou nástroje, které jsou samy o sobě dobré, změnit v nástroje škodlivé. Původce těchto následků ovšem není nástroj sám o sobě, ale zatemněný rozum člověka. K odpovědnosti je tedy třeba volat nikoli nástroj, ale člověka, jeho mravní svědomí a jeho osobní a společenskou odpovědnost.

Sociální nauka církve je toho názoru, že opravdu lidské vztahy – vztahy přátelské, uvnitř společenství, solidární a vzájemné – mohou být prožívány i v rámci ekonomické aktivity, a ne jen mimo ni nebo „až po ní“. Ekonomická sféra není eticky neutrální, ani není svou povahou nelidská a antisociální. Je součástí aktivit člověka, a právě proto, že je lidská, musí být také eticky strukturována a institucionalizována.

Z encykliky papeže Benedikta XVI. Caritas in Veritate -101525-

Autor: Benedikt XVI. | Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému